diskriminace - stejná práva pro každého
Stejná práva pro každého ? /diskriminace/
Použitá literatura:
kol.autorů, Bohouš a Dáša za lidská práva, Praha: Člověk v tísni, o.p.s. 2008,
ISBN 978-80-86961-52-1.
Text:
Diskriminace
Právo nebýt diskriminován je jedním ze základních lidských práv, které prochází napříč všemi lidskými právy. Při jejich požívání je diskriminace zakázána. Tento zákaz vychází z principu spravedlivého posuzování lidské bytosti podle jejich vlastních schopností, kvalit, nikoliv podle její příslušnosti k určité skupině lidí. Důležité je si uvědomit, že diskriminovány nejsou pouze osoby, které jsou ve společnosti v menšině. Kupříkladu ženy, které jsou velmi často diskriminovány, jsou stejně početné jako mužská populace. Diskriminovaná skupina pak není schopna plnohodnotného života ve společnosti, protože jejím příslušníkům jsou bez legitimních důvodů odpírána práva, která jim náleží.
Diskriminaci však nelze ztotožňovat s odlišným zacházením. Ne každé odlišné zacházení je diskriminací. Tou je pouze odlišné zacházení, které nemá rozumné a objektivní ospravedlnění. Odlišné zacházení tak musí sledovat legitimní cíl a musí být tomuto cíli přiměřené. Proto například pokud při přijímání do zaměstnání jsou upřednostňováni uchazeči s lepší praxí, jazykovým vybavením či dosaženým vzděláním tak o diskriminaci zpravidla nepůjde.
Zákaz diskriminace vychází z rovnosti lidí v důstojnosti a právech. Mezi hlavní cíle OSN patří podpora a úcta k lidským právům a základním svobodám pro všechny bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženství.
Druhy diskriminace
V zásadě můžeme rozlišit dva druhy diskriminace:
K přímé diskriminaci dochází v případě, kdy je s určitým člověkem jednáno odlišně – méně příznivě na základě určitého diskriminačního důvodu než s osobou, která se nachází ve srovnatelné situaci. Pokud je na stejné pozici muž a žena, která má nižší platové ohodnocení, půjde o přímou diskriminaci této zaměstnankyně.
Nepřímou diskriminací je naopak zdánlivě neutrální jednání, v důsledku kterého je znevýhodněna osoba ve srovnání s osobami jinými, a to opět z diskriminačních důvodů. U nepřímé diskriminace se nezkoumá diskriminační úmysl, ale dopad. O nepřímou diskriminaci by šlo například v případě, kdy by zaměstnavatel vyžadoval po všech žadatelích maturitu – i pro místa, která maturitní zkoušku nevyžadují a drtivá většina žadatelů o zaměstnání by byla černošské pleti bez dokončeného středoškolského vzdělání. Nabízená místa by pak dostali pouze běloši, kteří takové vzdělání ukončené mají.
Diskriminační důvody:
Mezi nejčastější diskriminační důvody patří: rasa, etnický původ (barva pleti, příslušnost k etnické menšině), pohlaví, věk, sexuální orientace, náboženství (víra nebo stav náboženského přesvědčení), národnost či politická příslušnost. Některé důvody však mohou být závažnější než jiné. Na mezinárodní úrovni je zvláštní pozornost věnována zejména diskriminaci na základě pohlaví a na základě rasy.
etnikum náboženství stáří
Diskriminace na základě pohlaví
Ve světě je z důvodu rozdílných tradic, historie a náboženství hluboce zakořeněna nerovnost v požívání stejných práv mužů a žen. Podřízená role žen je v některých zemích ilustrována nucenými potraty, nucenými sňatky, ženskou obřízkou, „vraždami ze cti“ atd. Faktem nadále zůstává, že různé kultury a náboženství často ospravedlňují upírání práv ženám (jako právo na cestování, výběr manžela, rozvod, vlastnit majetek, či právo být chráněn trestním právem jako muži). Ve společnostech, kde mají ženy podřízené postavení, se užívají praktiky k posílení těchto nevýhod a mají zásadní dopad na jejich zdraví
muž x žena interrupce národní kultura
Diskriminace na základě rasy vedla v minulosti k těm nejhorším porušením lidských práv. Stačí zmínit zotročování černochů a indiánů, vraždění Židů, Romů, a dalších nacisty za holocaustu nebo apartheidu, který existoval zejména v Jižní Africe. Diskriminace na základě rasy je natolik závažná, že je mezinárodními orgány dokonce sama o sobě označována za nelidské chování. Bohužel ani v současné době není rasová diskriminace pouhou minulostí.